Zrod v oblacích
Od prvního letu stroje těžšího než vzduch, památného bratří Wrightů v roce 1903, uběhlo sotva pár let a světlo světa spatřil první letoun s celokovovou konstrukcí – prototyp Junkers J.I (1915) a následně první sériový Junkers F.13 (1917). Když říkáme „celokovový“, bavíme se primárně o hliníku a jeho slitinách. V letectví se každý ušetřený kilogram počítá a První světová válka ukázala, že dřevěné draky letadel potažené impregnovaným plátnem mají, jakkoli jsou lehoučké, řadu nevýhod. Do centra pozornosti se dostal hliník. Ostatně už Wright Flyer poháněl motor z hliníku, který byl v té době extrémně drahý, neboť tehdejší automobilové i motocyklové motory z litiny byly zkrátka tak těžké, že by se letadélko neodlepilo od země ani na pár metrů.
Rozvoj slitin lehkých kovů
Ve 20. letech 20. století se na obou stranách oceánu čile experimentovalo s hliníkovými konstrukcemi i slitinami s hořčíkem, primárně v letectví, ale také v automobilovém průmyslu. Hořčík tehdy převzal status materiálu budoucnosti, je totiž extrémně lehký a relativně dobře zpracovatelný. Hořčík se velmi osvědčil nízkou hmotností a schopností tlumit vibrace, ale má i temné stránky jako, malou tažnost, nízkou odolnost oxidaci i korozi a také vysokou hořlavostí. To se bohužel následně mnohokrát ukázalo jako kruciální nevýhoda v motoristickém sportu… Za Druhé světové války to vzhledem k okolnostem zas až takový problém nebyl. Nastal extrémně rychlý technologický vývoj a slitiny kovů hrály klíčovou roli. Celohliníkové letouny se zatahovacími podvozky a koly z lehkých slitin létaly již před válkou (např, Boeing 247 a Douglasy DC-1, DC-2 i legendární „Dakota“ DC-3). Během války se ale kola z lehkých slitin začala vyrábět masově.
Motorsport
Do světa automobilů se lehké slitiny dostaly poprvé již v meziválečném období, kdy motoristický sport prožíval svůj první boom. Jako úplně první nasadila litá kola do závodů značka Bugatti, dnes součást koncernu Volkswagen, stejně jako Škoda Auto. Ettore Bugatti byl velmi svérázný jedinec a nekonvenční konstruktér, a když v roce 1924 osadil svůj závodní Type 35, který sedlala i nejznámější česká závodnice Eliška Junková, inovativními koly ze slitiny hořčíku a hliníku, zakomponoval do nich rovnou bubnové brzdy kvůli odvodu tepla. Většího rozmachu se litá kola v motorsportu dočkala v padesátých a šedesátých letech, kde postupně definitivně nahradila kola plechová i ta s drátěným výpletem. Závodění bylo v době poválečného ekonomického rozmachu nesmírně populární, divácky atraktivní… a životu nebezpečné. Jak v Evropské Formuli 1, tak americké sérii Indy se okamžitě prosadila ultralehká kola ze slitin s vysokými podíly hořčíku, typicky z Elektronu. Úděsné statistiky úmrtnosti v závodech včetně vodou neuhasitelných požárů živených právě hořčíkovými slitinami nakonec vedly mnohé motoristické federace k zákazu podobných materiálů.
Od luxusu k samozřejmosti
Mezitím si ovšem elektronová kola našla cestu do civilního provozu. V 60. letech se hořčíkové disky objevují na evropských exkluzivních sportovních vozech i amerických muscle cars. Ze silničního provozu kupodivu nevytlačila hořčík bezpečnost, ale technologický pokrok, a především ekonomika výroby. Náhradou se staly slitiny hliníku, které sice nabízejí o něco menší úsporu hmotnosti, ale zároveň citelně lepší mechanické vlastnosti, vyšší korozní odolnost a výrazně nižší výrobní náklady.
V 70. a 80. letech se rozšířila technologie tlakového lití (die-casting), což dále zlepšilo provozní vlastnosti hliníkových slitin a umožnilo masovou výrobu. Hliníková kola se začala objevovat i na luxusnějších verzích aut. První velkosériová litá kola mívala průměry obvykle 13–14 palců. Postupně bylo možné použít širší pneumatiky s pevnějšími bočnicemi, což umožnilo snížit profil pneumatiky a zvětšit průměr ráfků pro lepší stabilitu ve vyšších rychlostech, přesnější řízení v zatáčkách a získat více prostoru pro vetší a účinnější kotoučové brzdy s lepším chlazením.
Od 80. let se tak běžně používaly rozměry 15–16 palců, v 90. letech se přidaly 17–18″ a dnes není výjimkou ani 20–21″ u běžných osobních vozů.
S okřídleným šípem
První litá kola se i u značky Škoda objevila v motorsportu. Na soutěžních vozech 110 L Rally (1970), 120 S Rally (1971) a legendární 130 RS (1975) se používala kola ze slitin hliníku a hořčíku. Škoda ale přispěla k rozmachu hliníkových kol už dříve: v roce 1964 se model 1000 MB stal prvním sériovým automobilem na světě s blokem motoru z tlakově litého hliníku.
V sériové produkci se první alu kola začínala objevovat na přelomu 70. a 80. let u exportních verzí modelů řady Škoda 105/120/Garde, například od Velké Británie pod jménem Estelle na litých kolech Jupiter. Od 90. let se litá kola stala celkem běžnou součástí výroby – z mladoboleslavské továrny na nich vyjížděly speciální edice Favoritu a později vyšší výbavy Felicie. Dnes nabízí Škoda litá kola v průměrech od 16 do 21 palců. V sortimentu Škoda E-shop naleznete více než 270 disků různých designů, v barvách od klasické stříbrné přes grafitové a černé odstíny až po modely s barevnými akcenty, broušenými povrchy či aerodynamicky optimalizovaná kola pro elektromobily.
Přehlednou aktuální nabídku akčních produktů pro Vás i Váš vůz naleznete v záložce „Akce“.
